Budu stručná, protože chápu, že případné návštěvníky těchto stránek lidé kolem oprávněně nezajímají. Přesto by ale bylo fér o nás něco napsat, protože (snad) budoucí majitelé našich štěňátek musejí vidět, že pocházejí ze slušné rodiny.:-)

Tedy, jsme úplně obyčejná rodina a každý máme pro naše zvířátka svá pozitiva. Tatínek, který dělá "něco přes počítače", má tu výhodu, že chodí občas večer běhat. Samozřejmě s pejsky, aby se nebál (takhle se bojím leda já, že pohroužený do běhání se sluchátky na uších pejsky jednou někde zapomene.:-) Také to bývá on, kdo doma porcuje maso a to je pak v našem zvěřinci velmi oblíbený. Maminka (tedy já) zase tráví spousta času u koní a na různých jízdárnách a protože bez psů ani ránu, zajišťuje, že pejsci jsou skvěle socializovaní, poslušní (musejí zvládnout minimálně hodinové odložení u jízdárny, aniž by plašili koně) a zvyklí pobývat opravdu v jakékoli společnosti.

Dvě dcerunky zajišťují, že ani doma nemají psice čas se nudit. A také je psychicky otužují, protože to, co někdy dokáží vymyslet, může přežít... no jen naprosto vyrovnaný a svou smečku milující bílý ovčák.

Blázinec doplňují tři kočky, z nichž dvě si podle chování asi myslí, že jsou psi. Loreen se tváří, že jim to věří a naprosto je respektuje. Axinka hlídá každý jejich krok a pokud náhodou zrychlí, vyrazí za nimi (asi aby jim řekla, že je má ráda). Ony pak kupodivu zrychlí taky...:-) A nesmím zapomenout na ty největší členy naší smečky a to jsou koně. Jsou s pejsky parta, kterou je velká legrace sledovat, protože ze sebe mají trochu respekt, ale jsou příliš hrdí a příliš dobře vychovaní, než aby to dali najevo. Po opuštění brány stáje ale respekt i hrdost končí a venku se všichni drží bez jakýcholi připomínek bok po boku a nedají bez sebe ani ránu.